KANDIDÓZA
1. Původce - agens
Kandidy jsou nepravé houby, růstem a mikroskopickou morfologií podobné kvasinkám. Rostou jednak ve formě oválných buněk asi 5µ dlouhých a za nuzných podmínek, v prostředí chudém na sacharidy a bohatém na bílkoviny vytvářejí delší či kratší vlákna - hyfy. Rostou velmi dobře při pokojové teplotě. Na živných půdách s obsahem cukrů je lze bezpečně vykultivovat za 48 hodin. Nejčastějším původcem kandidóz je Candida albicans. Onemocnění způsobuje i Candida tropicalis, Candida krusei, Candida parapsilosis a Candida quillermondii.
2. Klinický obraz a diagnostika infekce
Kandidy jsou přítomny za fyziologického stavu organismu
na sliznici dutiny ústní a tlustého střeva. Je nutno je
považovat za podmíněné patogeny. Zejména Candida albicans
má schopnost adherence na slizniční receptory. Na sliznici
může vyvolat onemocnění. Invasivní onemocnění se vyvine,
jestliže vláknité buňky začnou prorůstat sliznicí,
pronikají do tkání a vyvolají zánětlivou reakci s
destrukcí tkáně. Vždy však předchází proliferace hyf.
Spouštěcí mechanismus není znám. Dále se pak kandidy
šíří přímým prorůstáním a překonávají anatomické
bariéry.
Rozvoji infekce napomáhá snížená lokální resistence,
snížení buněčné imunity a některé specifické stavy jako
je diabetes, neutropenie, nádorová onemocnění, cytostatická
protinádorová terapie a léčba širokospektrými antibiotiky.
Orgánové postižení může začít povrchovou infekcí,
podmínkou je však snížení imunity. Většinou se rozvíjí u
pacientů s onemocněním vyžadujícím hospitalizaci a po
rozsáhlejších chirurgických a transplantačních výkonech.
Velmi významným činitelem pro vznik kandidózy je
antibiotická terapie zejména dlouhodobá. Ve spojení se
sníženou imunitou tu hraje roli vymýcení fyziologické
flóry, jež za normálních podmínek adherencí okupuje
receptory na sliznicích. Tento fenomén suprese normální
flóry se substitucí přirozeně resistentními kandidami je
patogeneticky významný.
Klinické formy:
V praxi praktického lékaře přicházejí jen klinické formy,
které se vyvíjejí z plného zdraví nebo u pacientů v
dlouhodobé nemocniční péči s chronickým onemocněním.
Kožní kandidóza vzniká v místech vlhké zapářky a
jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve
vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany.
U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní
kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a
papulkami.
Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné
imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích.
Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem
neškodný povlak v dutině ústní soor a kožní
kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro
povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý
povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici
dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Vaginální kandidóza je úporné onemocnění,
charakterisované hustým bílým tvarohovým výtokem a
svěděním. Bývá rekurentní a dostavuje se po stresu, únavě
nebo po antibiotické terapii.
Kandidóza jícnu je vážné onemocnění se
specifickými příznaky, většinou však nevzniká z plného
zdraví. Může, ale nemusí jí předcházet postižení dutiny
ústní.
Proktitis vzniká po dlouhodobé terapii antibiotiky. Endophtalmitis
vzniká metastaticky, může vést k oslepnutí. Plicní
infekce, endokarditis a mozkový absces jsou vázány na
těžší stavy a diagnostikují se až v nemocnici, taktéž
kandidurie, močové infekce a absces mozku.
Diagnostika:
Povrchová kandidóza, zejména slizniční, se diagnostikuje
snadno.
Mikroskopicky se po obarvení gramem vyjeví
charakteristický obraz: oválné fialově modré buňky s
náznakem pučení, převážně však vláknité hyfy s
nasedajícími oválnými kvasinkovitými buňkami. U kožních
infekcí se prohlíží nativní preparát pořízený do 10 %
KOH. Někdy není mikroskopický nález pozitivní.
Kultivační vyšetření rozhodne nebo potvrdí
mikroskopický nález. Při interpretaci mikrobiologického
nálezu je nutno správně posoudit skutečnost, že kandidy jsou
normálními obyvateli sliznic. Klinická i mikrobiologická
diagnostika orgánové kandidózy je obtížná. Často rozhodne
až biopsie. Sérologická diagnostika není praktická. Metody
jsou málo citlivé.
3. Výskyt
Kandidóza je v první řadě spojena s celkovým poklesem imunity organismu, ať primárním nebo sekundárním. Významný je výskyt u pacientů s AIDS.
4. Zdroj - rezervoár
Většina infekcí má původ ve vlastní flóře na sliznicích. Cizorodá kandidová flóra se přenáší kontaktem. V nemocnicích je nejčastější endogenní infekce, avšak i nosokomiální epidemie může hrát svou roli.
5. Cesta přenosu
Přestože je kandidóza endogenním infekčním onemocněním, přenos pohlavním stykem u pacientek s chronickou nebo rekurentní poševní kandidózou je významný.
6. Inkubační doba
Nelze přesně určit, předpokládá se 2-5 dnů.
7. Období nakažlivosti
Z člověka na člověka se přenáší výjimečně, pravděpodobně v období přítomnosti lézí.
8. Vnímavost
Onemocnět může každý. Rizikové faktory pro systémovou nebo povrchovou kandidózu je terapie antibiotiky, chirurgický výkon, diabetes, těhotenství, nádorová onemocnění, neutropenie, immunosuprese např. po transplantaci, při léčbě cytostatiky, při AIDS.
9. Principy terapie
Kandidy nejsou citlivé k antibiotikům užívaným k léčbě bakteriálních infekcí. K léčbě se používají antimykotika nystatin, amphotericin B a flukonazol. K flukonazolu je však resistentní Candida krusei. Terapie je dlouhodobá, podle závažnosti infekce se podává flukazol. Postižení sliznice dutiny ústní se léčí klotrimazolem nebo nystatinem.
10. Epidemiologická opatření