HERPES SIMPLEX
1. Původce - agens
Herpes simplex virus (HSV) náleží do čeledi Herpesviridae, podčeledi Alphaherpesviridae. HSV typ 1 a typ 2 jsou rozlišitelné imunologicky za použití vysoce specifických, nebo monoklonálních protilátek.
2. Klinický obraz a diagnostika infekce
Herpes simplex je infekce, charakterizovaná lokální
primární lézí, latencí a tendencí k relapsům.
Primární infekce HSV 1 může být i inaparentní a
objevuje se obvykle v časném dětství. Přibližně 10 %
primárních infekcí může mít manifestní průběh s
horečkou a nevolností, trvajícími týden i déle.
Onemocnění může být doprovázeno gingivostoma- titidou,
spojenou s lézemi orofaryngu, závažnou keratokonjunk-
tivitidou a generalizovanými kožními erupcemi, meningo-
encefalitidou i fatální generalizovanou infekcí, zejména při
kongenitálním herpes simplex u novorozenců.
Reaktivace latentní infekce se obvykle projevuje jako
herpes labialis, který obvykle za několik dní zaschne a
vyhojí se. Reaktivace je vyvolána oslabujícími faktory, jako
je horečka, interkurentní onemocnění, psychický stres. U
osob s imunosupresí může mít závažný průběh.
K postižení centrálního nervového systému může
dojít spíše při primoinfekci, je však možné i při
reaktivaci latentní infekce.
Genitální herpes je obvykle způsoben HSV 2, vyskytuje
se zejména u dospělých osob a náleží mezi sexuálně
přenosné nemoci.
U žen se primární léze obvykle nacházejí na cervixu
a vulvě, rekurentní onemocnění obvykle postihuje vulvu,
perineum, stehna a hýždě.
U mužů se léze nacházejí na glans penis a na prepuciu
a u provozujících anální sex v konečníku a v rektu.
U obou pohlaví mohou být postiženy i jiné genitální
a perineální oblasti, případně i ústa, v závislosti na
sexuálních praktikách. HSV 2 způsobuje spíše aseptickou
meningitidu a radikulitidu, než meningoencefalitidu.
Novorozenec, jehož matka je postižena aktivní
genitální infekcí, zvláště primární, je vysoce ohrožen
diseminovanou viscerální infekcí, encefalitidou a smrtí.
Diagnózu lze předběžně stanovit při nálezu
multinukleárních obřích buněk s intranukleárními inklusemi
v seškrabech kůže nebo při biopsii. K potvzení diagnózy se
využívají jednak nepřímé diagnostické metody, založené
na detekci virově specifických protilátek v séru nebo
mozkomíšním moku pacientů, jednak metody přímého průkaz
viru. IgG protilátky mají anamnestický charakter a
přetrvávají v sérech infikovaných jedinců po celý život.
Pro diagnostiku má význam průkaz signifikantního vzestupu
těchto protilátek v párových sérech. Nález specifických
IgM nemusí vždy znamenat potvrzení primární infekce. Pro
přímý průkaz viru se užívá izolace na lidských
embryonálních fibroblastech,nebo průkaz antigenu v klinickém
materiálu imunochemickými metodami.
3. Výskyt
Výskyt je celosvětový, prevalence protilátek proti HSV 1 se pohybuje v různých oblastech mezi 50-90 % .K primární nákaze obvykle dochází ve věku do 5 let. Výskyt onemocnění vyvolaného HSV 2 začíná v období sexuální aktivity, u dětí k němu dochází při sexuálním zneužití. V České republice je hlášení nákaz vyvolaných herpetickými viry sice povinné, hlášená čisla však zdaleka neodpovídají skutečnému výskytu a jsou proto nehodnotitelná.
4. Zdroj - rezervoár
Zdrojem je člověk.
5. Způsob přenosu
Nejvýznamnějším způsobem přenosu HSV 1 je zřejmě kontakt se slinami nosiče viru. K přenosu HSV 2 dochází obvykle při pohlavním styku. Typ 1 i 2 mohou být přeneseny při oral-genitálním, oral-análním, nebo anál-genitálním kontaktu. K přenosu nákazy na novorozence obvykle dojde při průchodu porodní cestou, méně často intrauterinně, nebo až po porodu.
6. Inkubační doba
2-12 dní.
7. Období nakažlivosti
Vylučování viru slinami bylo prokázáno po dobu 7 týdnů po zhojení stomatitidy. Pacient s primární genitální lézí je infekční po dobu 7-12 dnů, při rekurentním onemocnění po dobu 4-7 dnů. K reaktivaci genitálního herpesu může u žen dojít opakovaně ve více než 50 %, bez ohledu na to, zda primární infekce byla manifestní, nebo symptomatická. Reaktivace může spočívat pouze v asymptomatickém vylučování viru.
8. Vnímavost
U lidí je zřejmě vnímavost všeobecná.
9. Principy terapie
Na všechny formy onemocnění je účinný acyklovir, podávaný podle formy a závažnosti onemocnění intravenózně, perorálně, nebo lokálně v masti či krému.
10. Epidemiologická opatření