Programování v shellových skriptech (BASH)

Milan Keršláger, 09.11.2006, 08:27:44

Úvod

Shellové skripty jsou zápisem příkazů, které bychom jinak zadávali postupně na příkazovém řádku. Aby byl skript přímo spustitelný, musí být jméno interpretu uvedeno na prvním řádku skriptu (hned na začátku souboru). V našem případě bude na prvním řádku uvedeno: 
#!/bin/bash
Dále musí mít skript nastaven příznak spuštění (eXecutable). Na příponě souboru nezáleží, ale obvykle se uvádí .sh (příponu je možné i vynechat). Pokud chceme skript spouštět pouhým zadáním jeho jména, je potřeba ho umístit do adresáře uvedeného v proměnné PATH. Takovým adresářem je obvykle automaticky adresář bin v domácím adresáři přihlášeného uživatele. Je-li umístěn skript jinde, musíme k němu uvést cestu, protože shell z bezpečnostních důvodů aktuální adresář neprohledává. Komentáře se ve skriptech označují křížkem neboli znakem hash (#). Je-li komentář započat na začátku řádku, ignoruje shell celý řádek. Jinak ignoruje pouze text umístěný za ním. 
# použijeme oblíbený editor
mcedit priklad.sh
# nastavíme právo spuštění
chmod +x priklad.sh
# spustíme skript z aktuálního adresáře
./priklad.sh
Chceme-li vidět, jak se skript interpretuje, uvedeme na příslušném místě skriptu příkaz set -x a následně pak ladící výstup vypneme pomocí set +x. Také můžeme celý skript spustit s parametrem -x takto: 
bash -x priklad.sh

Návratový kód

Každý příkaz v Unixu vrací návratový kód. V případě úspěchu (resp. "pravdy") vrací ukončený program (nebo skritpt) podle dohody nulu (0). Jsou-li při provádění příkazu zjištěny problémy, je návratový kód nenulový (nejčastěji 1). Větší hodnoty mohou blíže specifikovat situaci, kvůli které je vrácena chyba. Tím pádem je potřeba ve skriptech při kontrole výstupního kódu příkazu testovat jeho nenulovost (tj. netestovat, jestli vrací 1, ale jestli vrací 0 nebo cokoliv jiného). Pro ukonční skriptu a předání návratového kódu slouží příkaz exit. 
# návratový kód je 1 (tj. chyba, nepravda)
exit 1
Návratový kód využívají i kontrukce podmínek a smyček, kdy se vyhodnocuje, je-li výraz pravdivý (tj. použitý příkaz vrací nulu) nebo nepravdivý (vrací číslo různé od nuly). V případě, že je použita ve výrazu kolona (pipe, trubka), vyhodnocuje se pouze návratový kód posledního příkazu v koloně.

Vkládání výstupu příkazu na jeho místo

Někdy je potřeba nejprve něco spočítat nebo zpracovat a teprve výsledek potřebujeme použít například jako parametr jiného příkazu. V tomto případě se používá buď zpětných apostrofů (na anglické klávesnici je zpětný apostrof vlevo vedle čísla 1 v horná řadě kláves) nebo nověji konstrukce $(...), kde na místo tří teček dosadíme příkaz nebo kolon příkazů. Výhodou tohoto způsobu je, že lze používat vnořené vyhodnocování. 
Příklad: echo Písmeno x má ve jméně právě přihlášený $(who | grep x)
Ve výše uvedeném příkladu je nejprve vyhodnocen příkaz v závorkách, jeho výstup je dosazen na původní místo příkladu a pak je teprve proveden příkaz echo.

Předávání parametrů

Podmínka if

if výraz; then příkazy1; [ elif příkazy2; then příkazy3; ] ...
[ else příkazy4; ] fi 
Příklad: if grep -q huzva /etc/passwd; then
            echo yes
         else
            echo no
         fi

Příklad: if [ -f /tmp/IAmHere ]; then
            echo jsem tu
         fi
while výraz; do příkazy; done
until výraz; do příkazy; done for jméno [ in slovo; ] do příkazy; done case slovo in
vzorek [ | vzorek ... ]) příkazy;;
...
esac
break [n]
ukončí n-tou úroveň cyklu for, while, until
continue [n]
zahájí další iteraci cyklu
true
návratový kód vždy 0
false
návratový kód vždy 1 
Příklad: while true; do
             echo y
         done                # ekvivalent příkazu yes
test výraz
[ výraz ]